Pohled JUDr.Petra Nováka na kauzu sociálního pojištění roku 2007
V Novém Boru dne 21. prosince 2009
Jako lavina zaplnily v těchto dnech první stránky českých novin zprávy a názory na téma chyby v zákonu o pojistném na sociální zabezpečení z jara 2007 a jejím možném tvrdém dopadu na státní rozpočet.
Jelikož v této kauze zastupuji českolipskou společnost Ježek software proti České správě sociálního zabezpečení, pociťuji potřebu se k celé kauze rovněž vyjádřit. Osobně vnímám, že se mediální náhled na celou kauzu odvíjí pouze od dramatičnosti jejího dopadu na stát, který ostatně Česká správa sociálního zabezpečení ve své kasační stížnosti sama odhadla na 120 miliard korun. Zastávám názor, že nejde o dilema morální, ale o otázku zachování zákonnosti bez ohledu na to padni komu padni. Bylo by snad menším problémem, pokud by byl tento spor občana a moci výkonné veden třeba v oblasti práva stavebního, či práv na ochranu životního prostředí? Nikoli. Podstatou celého sporu je pro mne odpověď na otázku, kam až může zajít moc výkonná v ukládání povinností občanům vedle či namísto moci zákonodárné.
Dosud žádný zákonodárce neprohlásil, že by zákon tak jak byl přijat, přijmout nechtěl. Naopak, zákonodárce chybějící část dispozice právní normy přijal, avšak odložil její účinnost až od roku 2008. Tedy potřebná část právní normy ze zákona nevypadla ani nechyběla. Zákonodárce sám stanovil, aby pro rok 2007 neplatila. Není povinností občana zkoumat pohnutky vedoucí k přijetí či nepřijetí toho kterého zákona. Zákonem je občan povinen se řídit tak, jak byl přijat.
Vláda poté iniciovala novelu, která však byla jako nešťastný „přílepek“ k jinému zákonu zrušena i s tímto zákonem Ústavním soudem. Namísto nové zákonodárné iniciativy však vláda vydala vlastní nařízení. Tím se pokusila doplnit do právního řádu tu část právní normy, o níž již moc zákonodárná rozhodla že bude platit, ale později. Vláda tak nevydala své vlastní nařízení k provedení zákona a v jeho mezích, nýbrž zákon zcela jednoznačně ve svém fiskálním zájmu nahradila. Vláda tak porušila ústavu, neboť uplatnila svou moc způsobem, který ji ústava neumožňuje. Příhodně to vyjádřil senát Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, když uvedl, že je „v rozporu s principem dělby moci, aby nedostatky a pochybení na straně moci zákonodárné byly nahrazovány aktivitou moci výkonné. Bylo-li by přípustné, aby jedna z podmínek pro stanovení povinnosti fyzické či právnické osobě byla konstruována nařízením vlády, pak by nepochybně bylo i možné, aby nařízením vlády byly stanoveny všechny potřebné podmínky. Dovedeno ad absurdum, za přípustný by tak bylo možno považovat stav, kdy by zákony obsahovaly pouze jednoduché imperativy k určitému konání, přičemž podmínky, obsah a dosah těchto povinností by byl dotvářen formou podzákonných předpisů. Hradbou bránící takové případné tendenci je nepochybně striktní požadavek, aby veškeré případy, kterými státní moc ingeruje do sféry fyzických a právnických osob, byly vymezeny zákonem a nikoliv předpisy nižší právní síly“.
V další instanci bude rozhodovat spor Nejvyšší správní soud a je projevem demokratičnosti naší společnosti, že je možno podat u nezávislé moci soudní žalobou na moc výkonnou, která pak s konečnou platností spor občana a státu rozsoudí. Bez ohledu na dopad výsledku sporu na některou z jeho stran.
JUDr. Petr Novák, advokát